Chci vás vzít s sebou do jedné neobvyklé země. Ona je to totiž země neviditelná. Není vidět, a přesto můžeme s jistotou říct, že existuje. Na tom ostatně není nic zvláštního. Každé malé dítě chápe, že ani vzduch, který dýcháme, není vidět, a přesto nikdo z nás nepochybuje, že všude kolem nás je. Ale vraťme se zpátky: ta země, kam vás chci vzít, nejen, že není vidět, člověk si tam nemůže ani na nic sáhnout, ničeho se dotknout. Neuchopíte do ruky hrnek, nezakopnete o roh stolu. V této zemi je vše nehmotné a neuchopitelné. Všechno, co tam vznikne, se totiž okamžitě rozplyne v čase, který - jak víme, neúprosně běží a běží a nikdy se nezastaví... Nikdy?

 

Zajímá vás, jestli v té zemi žijí lidé? - Ano, žijí. Anebo lépe řečeno: oni tam nežijí stále - spíše přicházejí, a po nějaké době opět odcházejí. Uprostřed té země je totiž fontána. A právě k této fontáně proudí téměř nepřetržitě zástupy lidí. Všichni se u té fontány touží občerstvit, obnovit své síly. Chtějí se osvěžit tím, co prý velmi prospívá lidskému zdraví. Moudří starci tvrdí, že nejúčinnější je, když z fontány pijí lidé společně. Není to však voda, o čem je zde řeč... je to - hudba...